Rychlý kontakt

Mária Vlková
Ředitel ÚOS
Bruntál, 792 01
Mobil: 608 313 767
Tel: 554715961
Fax: 554715961
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
www.cck-br.cz

Registrace u VR ČČK:

1.1.1994

Předseda OVR:

Zlatko Dvořák

Místopředseda OVR:

Jana Hacurová


vCard

Anketa

Líbí se vám naše nové stránky?

Ano, líbí se nám - 87.5%
Ne, nelíbí se nám - 12.5%
Hlasovaní je ukončené v: 12 bře 2013 - 13:52

Bannery

Ženevské úmluvy

ŽENEVSKÉ ÚMLUVY A DODATKOVÉ PROTOKOLY 

(STRUČNÝ PŘEHLED)

 

Marek Jukl

Český červený kříž

Praha 2005

2.vydání

(elektronická podoba aktualizována dle stavu k 1.3.2008)

 

A. ŽENEVSKÉ ÚMLUVY

1.Ženevské úmluvy a mezinárodní humanitární právo

Mezinárodní humanitární právo[1] (MHP) je soubor norem společně dohodnutých státy s cílem maximálně humanizovat válku a zmírnit její následky, dokud nebude možné válku vyloučit.

Základním pramenem MHP jsou tzv. Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů[2] (ŽÚ) a Dodatkové protokoly k těmto úmluvám (DP).

Jejich hlavní zásadou je, že v každé době musí být respektována důstojnost lidské bytosti a musí být bez diskriminace učiněno vše pro zmírnění utrpení těch, kteří nejsou na konfliktu přímo účastni, i těch, kteří byli z konfliktu vyřazeni v důsledku nemoci, zranění či zajetí.

Historie vzniku ŽÚ: Po bitvě u Solferina (1859, 40 tis. raněných a mrtvých bez pomoci) zakládá r. 1863 Švýcar Henri Dunant v Ženevě Mezinárodní výbor Červeného kříže(MVČK)[3], který (pod záštitou švýcarské vlády) svolal do Ženevy diplomatickou konferenci (12 států Evropy) – r.1864 byla přijata Ženevská úmluva o zlepšení osudu zraněných vojáků v poli. R. 1900 již počet smluvních stran přesáhl padesátku, což vzhledem k tehdejšímu počtu států znamenalo její přijetí celým světem. Byl tak položen základ existence právních norem platných v případě válek – nadále se již tedy právo a válka nevylučují.

MVČK má neutrální pozici a dle ŽÚ zejména plní ochranné funkce (k obětem konfliktů), má úlohu zprostředkovatele, dohlíží na dodržování ŽÚ, iniciuje opatření v oblasti MHP. Následně vznikají národní společnosti ČK [4] (NSČK) (Rakousko – Uhersko 1868), dnes ve 181 (k 1.3.2008: 186) zemi.

Ženevské úmluvy byly doplněny a revidovány v 1899 (námořní konflikty), 1906 a po 1.světové válce (1929 – váleční zajatci), kdy však návrh MVČK na ochranu civilních osob nebyl přijat.

Po 2. svět. válce, v níž 50% obětí tvořily civilní osoby a která byla provázena mimořádnými zločiny Německa a Japonska, byly na Diplomatické konferenci v Ženevě nově formuloványčtyři Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů (z 12. 8. 1949, kdy je podepsala také ČSR) ve znění dodnes platném. Jsou to:

1.      Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli,

2.      Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři,

3.      Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci,

4.      Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

Jejich smluvními stranami jsou 192 státy (OSN 191). K 1.1.2008: 194 státy (OSN 192)[4a]

K posílení ochrany civilních osob a k rozšíření ochrany při konfliktech na území jedné země a vzhledem k nárůstu nových typů konfliktů (boj proti koloniální nadvládě, občanské války, desintegrace států) a také novým způsobům vedení války (např. ekologická válka – Vietnam) byla svolána Diplomatická konference (1974-77), která na základě návrhu MVČK přijala 8. 6. 1977 dva Dodatkové protokoly k Ženevským úmluvám (ČSSR je podepsala 6. 12. 1978):

I. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů,

II. Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. 8. 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter.

Dnes mají 161, resp.156, smluvních stran. K 1.1.2008: 167 resp. 163.

Zásady Ženevských úmluv i jejich Dodatkových protokolů z r. 1977 se však považují za součást obyčejového práva zavazujícího všechny členy mezinárodního společenství[5].

 

Nadále budeme Ženevskými úmluvami (ŽÚ) rozumět čtyři Ženevské úmluvy z roku 1949 včetně Dodatkových protokolů z roku 1977 (představují kodex norem o 600 článcích). [5a]

Existují i další normy MHP, které doplňují a rozvíjejí ustanovení ŽÚ – např. čl. 35 I.DP definuje obecně zakázané prostředky a způsoby vedení války a některé mezinárodní smlouvy explicitně stanoví, že daný prostředek (způsob) je zakázán – např. biologické zbraně (1972), chemické zbraně (1993), protipěchotní miny (1997), významná je i „Konvence o zákazu či omezení užití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné útrapy nebo mít nerozlišující účinek"[6] z r.1980. Uveďme ještě tři příklady – k čl. 55 I.DP zakazujícímu útoky proti životnímu prostředí lze uvést „Úmluvu o zákazu vojenského nebo jakéhokoli jiného nepřátelského použití prostředků měnících životní prostředí“ (1977) a k čl. 53 I. DP, resp. čl. 16 II.DP, zakazujícímu nepřátelské činy proti kulturním statkům můžeme zmínit „Úmluvu na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu“ (1954), konečně k čl. 77 I. DP a čl. 4 II. DP zakazujícím povolávat do ozbrojených sil děti do 15 let připomeňme „Opční protokol k úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů“ (2000). Podrobnější rozbor citovaných úmluv není předmětem tohoto textu.

 

ŽÚ v právním řádu ČR: ŽÚ jsou součástí právního řádu ČR a jejich ustanovení majípřednost před zákony (viz čl. 10 Ústavy ČR).

Vyhlášení ŽÚ:

-          Ženevské úmluvy (4) z 12. 8 . 1949 o ochraně obětí válek – vyhlášeny ve Sbírce zákonů pod č. 65/1954 Sb.,

-          Dodatkové protokoly (2) z 8. 6 1977 k Ženevským úmluvám – vyhlášeny ve Sbírce zákonů pod č. 168/1991 Sb.

Z norem provádějících implementaci některých ustanovení ŽÚ uveďme zejména:

-          zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži, (upravuje ochranu znaku a názvu ČK, stanoví subjekty oprávněné užívat znak ČK a upravuje postavení národní společnosti ČK v ČR),

-          zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon[7], (upravuje mj. postih porušení ŽÚ),

-          zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému (upravuje mj. pro dobu válečného stavu státem uznané zdravotnické jednotky, jednotky civilní obrany a jejich identifikaci).